Bird photography
Do you think that because a spotted woodpecker has a fairly distinctive pattern that it doesn't actually have protective coloration?
That's not true at all. If a woodpecker clings to a branch, it's very hard to find it in the tree.
Myslíte si, že když má strakatý strakapoud poměrně výraznou kresbu, že vlastně nemá ochranné zbarvení?
To není vůbec pravda. Když se strakapoud přitiskne k větvi, je velmi těžké ho na stromě najít.
When I go out to photograph small birds, the first thing that alerts me to a possible "catch" is the sound. Whether it's birdsong or other sounds - like, in the case of the woodpecker, its typical beak-beating. If the forest is completely quiet, I usually leave empty-handed.
Když chodím fotit drobné ptactvo, tak první, co mě upozorní na možný "úlovek", je zvuk. Ať už je to ptačí zpěv nebo jiné zvuky - třeba v případě strakapouda jeho typické bušení zobákem. Pokud je v lese naprostý klid, většinou odcházím s prázdnou.
The second thing is movement. When I hear birds singing, I stop and wait patiently. A bird sitting calmly on a branch is basically invisible, one has no chance to spot it in the branches. It's only when it moves or flutters that it reveals itself. And when such a bird betrays itself when I focus on it, I have to wait until it calms down again to focus and photograph it. In doing so, it usually sits up so that it's completely misaligned or hidden behind a branch or something.
Photographing small birds just takes steady nerves.
But not just nerves. The more than half a meter long telephoto lens weighs almost three kilograms too and if you have to hold it in an uncomfortable position above your head, pointing into the treetops, it will also soon give out.
But don't make it seem like I'm always complaining. I'm still enjoying it, and there's still plenty to shoot.
Druhá věc je pohyb. Když už slyším zpívat ptáky, tak se zastavím a trpělivě čekám. Pták klidně sedící na větvi je v podstatě neviditelný, člověk nemá šanci ho ve větvích rozeznat. Až když se pohne nebo popoletí, tak tím se prozradí. A když se takový pták prozradí, když ho zaměřím, tak zase musím počkat až se zklidní, abych ho mohl zaostřit a vyfotit. Přitom se obvykle posadí tak, že je úplně špatně natočený nebo skrytý za větví nebo tak něco.
Focení drobného ptactva prostě chce pevné nervy.
Ale ne jenom nervy. Ten více než půlmetrový teleobjektiv váží taky skoro tři kila a když ho v jednom kuse musíte držet v nepohodlné pozici nad hlavou, namířený do korun stromů, tak se taky brzo pronese.
Ale aby to nevypadalo, že si pořád jenom stěžuju. Pořád ještě mě to baví, a pořád ještě je co fotit.
https://twitter.com/70912305/status/1617445119015223297
The rewards earned on this comment will go directly to the people( @pavelsku ) sharing the post on Twitter as long as they are registered with @poshtoken. Sign up at https://hiveposh.com.
👍