Souvislosti a nesouvislosti

Tak napřed jsem si z okna projíždějící tramvaje všiml tohohle muralu. Milada Horáková, to každý poznáme. Po pár dnech jsem se dočetl v plátku METRO, že mural byl slavnosntě předán k 75.výročí zahájení procesu s ní. Ach, ta výročí ...

A konečně v pondělí jsem měl nějaké vyřizování v bezprostředním okolí, a tak jsem si šel pořídit fotografii. Já nevím proč ...

Na Hive pomalu - rychle končím. Těch výročí je! Jen koncem května atentát na Hedrycha, bitva u Lipan ... A právě Milada Horáková. Proces začal 31.5.1950.

No a oběšena byla 27.června 1950. Ani ne měsíc od začátku procesu ... On to tedy byl inscenovaný monstrproces. Rozsudky byly určeny už před jeho začátkem. Komunisté, stejně tak i nacisté, ale uměli být někdy rychlí! Když šlo o vraždění zejména. Nezávislé soudy jsou pomalejší jaksi z podstaty věci.

Proč o tom píšu ... Na Milady Horákové jsem bydlel skoro čtvrt století. Snad proto mě ta ulice pořád zajímá ... Za mě se ovšem jmenovala Obránců míru. Ona je to jedna z nejpřejmenovávanějších pražských ulic.

Děda jí neřekl jinak než "Belkrétka". Opravdu, 1885 - 1940 se ulice jmenovala Belcrediho. Hrabě Rudolf Belcredi,1823 - 1902, byl za c. a k. státním ministrem. Snažil se Rakousko federalizovat. Čechům nevadil, naopak. Narazil na Němce. Za I. i II. republiky jméno ulice zůstalo.

Za Protektorátu získala ulice jméno Letenská. Škoda, že u toho nezůstalo. Kdo by měnil takové jméno? Komu by vadilo? Ale v roce 1946 obdržela jméno právě zesnulého britského krále Jiřího VI. No ... Bez komentáře. Od roku 1949 pak Obránců míru. A konečně 1990 Milady Horákové.

Včera slavila manželka abrahámoviny. Vlastně slavila ... Spíš si je smutně přimpomněla. Ženy původně tenhle svátek neslavily vůbec. Býval mužský, jako většina svátků. Ale emancipace ... No a paní Milada byla popravena v nedožitých 49 letech. Taková mladá ... Proti mně. A měla sedmnáctiletou dceru. Já mám čtnáctiletého syna. Proto mě to téma oslovilo?

Paní Horáková asi netušila, že ukázky z její korespondence budou někdy veřejně vystaveny. A přeloženy do angličtiny.

A když předvádím mural, sluší se poukázat i na jeho autora ...

Jsme tedy na třídě Milady Horákové. Dvacet metrů od Strossmayerova náměstí. To také vystřídalo i další jména ... Ale dnes není na pořadu dne.

Doslova naproti muralu se vynachází tramvajová zastávka. Bývala dřív o blok výš. Tušíte, o čem budu psát dál?

To je ta zastávka, na které Olga Hepnarová 10.7.1973 najela nákladním automobilem do davu lidí a osm jich zabila, dalších asi dvanáct lidí bylo zraněno.

Olga byla okamžitě zadržena. Soud vynesl rozsudek smrti 7.dubna příštího roku. Poprava se ale konala až 12.3.1975. Přezkoumávalo se. Váhalo. S pachateli hromadných vražd komunistický režim zacházel mírněji než s politickými vězni.

Milada Horáková tu má svůj mural. Oběti Olgy Hepnarové přes ulici nikoliv. Paní doktorka Horáková k tomuhle místu žádný vztah neměla. Slečna Olga bohužel ano ...

Mimochodem, slečna Hepnarová byla duševně nemocná. Dnes by pravděpodobně neskončila ani ve vězení, ale nadoživotí v psychiatrické léčebně. Ne, nechci srovnávat oběť komunistické zrůdnosti s pachatelkou hromadné vraždy.

Milada Horáková byla jedinou ženou popravenou v komunistickém Československu za politický "zločin". Komunisty zavražděných, dohnaných k sebevraždě, umučených při výslechu, zahynuvších při pokusu o opuštění republiky, podlehnuvších útrapám věznění ... Těch bylo mnohem víc. Samozřejmě nejen žen. Ale popravená byla jediná. Olga Hepnarová byla vůbec poslední v Československu popravenou ženou. Není tu samozřejmě žádná věcná souvislost.

Blíží se volby. Budoucnost není dána, tvoříme si ji sami. Zůstane ulici její dnešní jméno i po volbách? Nebude zase přejmenována? Půjdou-li komunisté do vlády, nebude se třeba jmenovat Soudruha Prokurátora Urválka? Budu se modlit, aby ne. Uvidíme. Dějí se v posledních pár letech věci, o kterých jsem si dřív nemyslel, že byly vůbec ještě někdy možné.