Procházka Šmeralovou ulicí

Je zajímavé, že jsem tuhle pravdu mezi Murphyho zákony nenašel. Možná, že jsem jen špatně hledal ... Nebo? Vyslovím právě Krakonošův axiom. Který zní:
"Jestliže někam pospícháme, potřebujeme ke zdolání trasy výrazně delší dobu, než když nepospícháme."

Znáte to. Cesta trvá obvykle třicet minut. Když jedeme "tak akorát", trvá 50 minut. Jestliže vyrazíme s časovou rezervou 10 minut, zdoláme tutéž trasu za 20 minut. Když si uděláme rezervu 20 minut, dokážeme být na kýženém místě i za 15 minut ... Ale běda nám, když vyrazíme o minutu později, než bychom měli. To nabereme zpoždění i hodinu ...

Nevím proč. Ale o tom moje dnešní stať ani nebude. Zkrátka jsem se ocitl na Letenském náměstí v Praze 7 o 40 minut dřív než bylo záhodno. Co dělat? Projít se.

Vydal jsem se do Šmeralovy ulice. Nějakých 300 metrů dlouhé, asi 30 domů po obou stranách. Znám to tam. Na Letné jsem se narodil a prožil tam prvních 27 let svého života.

Čeho si všímat? Domu č.p. 378, ve kterém Bohumír Šmeral skutečně žil? Ne, o Šmeralovi to dnes nebude ... Budu si všímat detailů. Detailů na fasádě.

Ulice vznikala postupně ... Zhruba od začátku 20.století do začátku I. světové války. A pak pozdější dostavby a přestavby. Původní duch je secesní. Ale co si stavebník zaplatil, to dostal.

Na zobrazeném Atlanotovi držícímu balkon je vidět, že kubimus klepal na dveře ... Chtěl jsem také napsat, že domy jsou ve výrazně lepší kondici, než bývaly za mého mládí, v období reálného socialismu. Tak tenhle dům je právě onou výjimkou potvrzující pravidlo.
)
Nic bych za to nedal, že stavebníkovy iniciály zněly VK ... Tak tohle vypadá spíš na baroko, že? A ozvuk domovních znamení. Maskaron, pro změnu gotika ... A lehký motiv mušle ... Trochu eklektické. Každý pes, jiná ves, abych psal česky ...

Čistá secese ... Všímám si fasád, ale tady jsem neodolal ukázat dveře a v náznaku i zábradlí.

Kozel ... Orlové ... Jenom ozdoby, nebo nějak mluvící znamení? Věnec kolem kozlovy hlavy ... Vinná réva, nebo chmel? Satyr, nebo Popovický kozel? Nebydlel tu sládek popovického pivovaru? Jinak ty naznačené hlavice sloupů a orli ... Být to zlaté na černém, zavání to empírem.

Orel je na fasádě obzvláště oblíbený tvor ...

Té víry je tu málo ... Jediný náboženský symbol, který jsem tady našel. A to ještě nepřišla I. světová, ve které se katolická církev svým sepětím s habsburským trůnem v očích české veřejnosti do značné míry zdiskreditovala.

Ozdoby a ozdůbky ... (Povšimněte si držáku na prapor. Ten v původním plánu jistě nebyl. Památka na socialistickou minulost ....)

Nemusí se mi nutně všechno líbit. Ale uznávám, že někdo si dal práci. A co kus, to originál. Nechci zpětně soudit dobový vkus. Dívat se dnešníma očima na minulost je chyba. I když ... Když ta ulice vznikala, můj děda už byl na světě.

Ulici nepostavili. Ulici stavěli. V průběhu dvou desítek let. Co dům, to originál, vývoj. Dnes ...

Jeden stavebník byl bohatý, druhý bohatší ... Jeden měl vkus, druhý ne. Třetí najal šikovnějšího stavitele, čtvrtý měl odvážnějšího architekta ... Tohle není maskaron, tomu se říká groteska ... Taky jsem při studiu potkal dějiny umění a architektury. To je ale dávno ... A něco mi z toho v hlavě, zdá se, zůstalo.

Mno, žádná sláva. Ale jak to ti fasádníci dělali? Měli šablony? Desítky šablon? Každá parta jiné? Nejspíš.

Ne všechno z minulosti je pro mě čitelné. Hvězda ... Nějaký odkaz na zednáře, na astrologii? Nevím.

Hermova hlava ... Byl majitelem domu obchodník? Burzovní spekulant? On existuje v architektuře pojem "hermovka". Ale to je typicky zakončení pilonu nebo pilastru ...

No jo ... Třesou se mi ruce. Když si na mobilu přibližuju, co je moc vysoko, kvalita upadá.

Jen ozdoba, nebo symbol? S těmi paprsky bývala vyobrazována Libertas, Svoboda. A měsíc ... Nevím, nevím, nevím ...

Já jsem sídlištní člověk. A jsem v paneláku spokojený. Nicméně ... Občas se mi zasteskne po dobách, které jsem nezažil. Kdy nebylo všechno typizované, konfekční, normalizované ... A naštěstí se do oněch dob můžu ponořit při občasných procházkách Prahou. A časem nejen Prahou.

P.S.: A nakonec jsem se tak zahloubal, že jsem přišel pozdě ...