Homeless People? / Bezdomovci?
I am a poor photographer. To be more precise, I am not a photographer at all. I am a person who, thanks to technological advances, has a smart mobile phone in my pocket. And when something catches my eye, I take a picture of it.
Jsem špatný fotograf. Přesněji řečeno, nejsem vůbec žádný fotograf. Jsem člověk, který má díky rozvoji technologií v kapse chytrý mobliní telefon. A když ho něco zaujme, tak si to vyfotí.
What is unusual for me? I live in a rich country. Beggars and homeless people are unusual for me. If I lived in a poor country, people who are well dressed, well fed, and fat would probably be unusual for me. I don't know.
Co je pro mě zvláštní? Žiji v bohaté zemi. Zvláštností jsou pro mě žebráci, bezdomovci. Kdybych žil v chudé zemi, asi by pro mě byli zvláštností lidé dobře oblečení, dobře živení, tlustí. Nevím.
According to various censuses, there are approximately 10,000 homeless people in the Czech Republic, which has a population of 11 million. Another 20,000 people sometimes sleep in shelters, sometimes on the streets, depending on the weather and the state of their wallets. Are these statistics accurate? Counting homeless people is quite challenging.
V České republice máme podle různých sčítání na 11 milionů obyvatel asi 10.000 bezdomovců. Dalších asi 20.000 lidí přespává někdy na ubytovnách, někdy na ulici. Podle počasí a okamžitého stavu peněženky. Jsou ty statistiky správné? Sčítat bezdomovce je docela náročné.
Not everyone who sleeps on the street is homeless. Alcohol also plays a role here.
Ne každý, kdo přespí na ulici, je bezdomovec. Svou roli tu hraje i alkohol.
Drugs are also a problem.
Problém jsou také drogy.
In fact, I can't tell the difference between alcohol and drugs.
Ve skutečnosti neokážu odlišit, co je alkohol a co drogy.
God loves all his children equally. If any of the people photographed needed urgent medical attention, I would provide it. But how can you tell if they need it without risking your own health?
Bůh má všechny svoje děti rád stejně. Kdyby někdo z vyfotografovaných potřeboval akutní zdravotní pomoc, poskytl bych mu ji. Ale jak poznat, jestli ji potřebuje a neriskovat vlastní zdraví?
I don't want to portray these people in such a way that they are recognizable. But sometimes it cannot be avoided.
Nechci ty lidi zobrazovat tak, aby byli k poznání. Ale občas se tomu nelze vyhnout.
I can't judge what's true. Some homeless people are mentally ill. Others are addicted to psychotropic substances. Some are both. But this isn't a homeless person.
Nemohu posoudit, co je pravda. Někteří bezdomovci trpí duševními chorobami. Jiní jsou závislí na psychotropních látkách. Někteří trpí obojím. Ale tohle není bezdomovec.
The previous photo was taken on Saturday. This one was taken on Sunday. The man sleeping on the table has obviously changed his pants. Homeless people don't do that.
Předchozí fotografie je sobotní. Tato byla pořízena v neděli. Pán spící na stole si evidentně vyměnil kalhoty. To bezdomovci nedělají.
I don't know why I took these photos. They will be displayed forever on the blockchain. Maybe one day they will serve as documentation of how poverty still existed somewhere on planet Earth at the dawn of the 21st century.
Nevím, proč jsem tyhle fotografie vlastně pořídil. Na blockchainu budou zobrazeny věčně. Třeba to jednou bude dokument, jak počátkem 21.století ještě kdesi na planetě Zemi existovala bída.
I admit that I am not capable of producing good photographic quality or interesting compositions. These are documentary photographs taken by a complete amateur.
Přiznávám, že nejsem schopen pořizovat fotografie dobré kvality ani zajímavé kompozice. Jedná se o dokumentární fotografie pořízené naprostým amatérem.
The English version of this article was created thanks to Deepl.com.
As you wrote, some are like that, and some are different, but the fact is that they cannot face reality. I think they need help, in some way...
Delegate your Hive Power to Ecency and
earn daily curation rewards in $Hive!
I also take photos that catches my eyes. I only used cellphone with low quality pictures but I love taking pictures. But the photos you've taken are good.
Tyhle fotky se dají dělat různým způsobem. Jednak výtvarně (světla, stíny, kompozice… jedna známá tomu říká „fotit ty lidi jako nábytek“ 😁), dá se k tomu přistupovat emocionálně, hledat příběh, akci… nebo se dá dělat sociální dokument nebo tak něco.
Tvoje fotky jsou ve stylu „městský strážník píše hlášení o pochůzce“ 😁 To není ode mě výsměch ani dehonestace, jen konstatování toho, jak to vidím. Ale některé ty fotky mají potenciál, to zase ano, a něco by se s tím dělat dalo.
Nedělám si větší ambice než fotit ilustrační fotky. Tohle byla tak trochu výjimka z řady.
Docela slušná sbírka. Osobně jsem toto přestal úplně fotit, protože je toho v centru Prahy tolik, že bych nefotil nic jiného a hlavně nechci lidi dehonestovat, protože za to občas "oni sami nemůžou", že skončí na ulici. Na druhou stranu si pohrávám s myšlenkou nafotit dokument o jednom bezdomovci, který postává před centrální poštou a prodává Nový prostor. Prostě jeden charakter a jeho životní příběh po delší časovou osu.
Já taky nemám vůbec dobrý pocit z focení lidí. Všimni si, že se opravdu snažím fotit tak, aby nebyli identifikovatelní. A asi tohle byla úplná výjimka.
Příběh jednoho bezdomovce. Proč by s Tebou spolupracoval? Za peníze? Nevím.
Jsem člověk slova, ne fotografie. A i to slovo omezuji. Psaní se mi už nevyplatí. Chápu proč. Píšu jen, když mám opravdu chuť. Ne pro zisk.
Lidi mají různé důvody, proč chtějí být focení i zadarmo. Třeba jako dokumentace jejich cesty a vůle dostat se ze spodu společnosti. Viděl jsem spoustu dokumentárních sérií, které byli na tomto konceptu postaveny a většinou při tom vznikly ikonické fotky. Nedávno jsem viděl jednoho amerického fotografa, který se takhle dostal do gheta v Los Angeles a už ho 10 let fotí se vším všudy, včetně války gangů, ale tím že si z místních obyvatel udělal známé, tak ho v případě nebezpečí vyrují a vpodstatě i chrání, kdyby se situace na místě zhoršila.
Kdo se ostýcháte fotit lidi, tak navrhuju začít na takových akcích jako Tattoo Expo Haná ‒ viz můj aktuální článek. Tam nejenže nikomu focení nevadí, a to ani v blízké osobní zóně, ale řada lidí mě k focení sama vybízela 😊
Taky na článek. Ale nevím, jestli budu mít chuť ho napsat.
Já mám takhle oblíbenou jednu paní ve Vídni, ostatně jsem o tom už tady kdysi psal. Pokaždé, když tam jedu, tak se nezapomenu projít kolem jejího „Standortu“. Stala se pro mě skoro takovou ikonou 😊 Vlastně o ní nic nevím, jen to, že ji tam potkávám pokaždé, kdykoliv jsem ve Vídni, a až ji tam jednou neuvidím, asi mi bude chybět.
Já jsem pochopil, že v očích některých lidí tady mám pověst bezskrupulózního fotografa, který fotí i to, co se jiní fotit ostýchají (a je diskutabilní, jestli mám tuto pověst právem či neprávem). Nicméně bezďáci jsou objektivně velmi těžký námět, a je sakra těžké je fotit tak, aby to nepůsobilo lacině nebo rozpačitě. Osobně si myslím, že pro (méně zkušeného) fotografa nabízí ulice nepřeberné množství lepších motivů k focení.
Podle mě je focení ve městě jednou z nejtěžších disciplín do které se může fotograf pustit. Protože tam vládne chaos a teprve s určitýma zkušenostna ho fotograf dokáže zvládnout, aby byl výsledek koukatelný. Já osobně jsem začal fotit ulici, poměrně nedávno s více než 20 letou praxí. Protože jsem konečně dokázal ten chaos trochu zkrotit do pro mě koukatlený podoby. Navíc mi v tom pomohl návrat ke kinofilmu, kde jsem omezen počtem políček, tak si sakra musím vybírat co vyfotit a jak. Což se přeneslo i do digitální podoby. A navíc jsem našel ideální ohnisko 35mm, protože to je podobné tomu jak vidím svět já mýma očima a tak nemusím přemýšlet nad tunou věcí navíc. Prostě něco vidím, cvak a jdu dál.