RE: Around The World: Vote for the best photo of the ATW 41/6

Fotografie přihlášené do tohoto kola ATW jako by měly společnou depresivní náladu, kterou se snaží vyvolat v divácích. Alespoň na mě takto působí barevné vyvážení všech snímků.

První fotografie nabízí netradiční pohled na panorama Prahy. Hlavním objektem jsou umělecká kovová zvířata, jež pravděpodobně znázorňují žirafy. Autor tohoto kovového umění nezapomněl na detaily — je potřeba rozlišit samečka a samičku. Byť jsem si na první pohled vzpomněl na scénu, myslím z Hvězdných válek, kde byly podobné kovové výtvory. Ale to už míchám tři věci dohromady. Fotografie vyniká zajímavou kompozicí, protože v detailu si můžeme všimnout maličkého páru lidí, kteří obdivují kovovou skulpturu z druhé strany. Takto právě vzniká efekt, že kovové výtvory jsou obrovské. Městská zástavba coby pozadí snímku výborně podtrhuje možnou apokalyptickou scénu, která nastane, jen co plechová stvoření dojdou do městské zástavby. Velice zdařilý snímek s vyfocením „železného odpadu“.

Další snímek z Austrálie — skoro se mi nechce věřit, že takové sychravé, vlhké počasí pochází z tohoto kontinentu. Snímek krásně zachycuje monumentalitu útesů a vynalézavost lidských stavitelů. Takto v nepřístupném terénu lze postavit pohodlnou stezku. Trochu mi snímek připomíná Velkou čínskou zeď, která se zdála nekonečná. Stejně tak i zde stezka kopíruje útes a mizí kdesi na horizontu, kde se ztrácí společně s útesy a mořskou hladinou v mlžném oparu. Barevný kontrast snímku působí, jako by patřil do nějakého hororu či katastrofického filmu. Samozřejmě i takové snímky patří do soutěže, protože fotit hezké počasí umí každý. Tento snímek odhaluje i méně přívětivou část kontinentu.

Třetí snímek ze všech přihlášených působí až euforicky. Po různých odstínech šedi se můžeme podívat na zapadající žluté barvy, jež jasně deklarují, že se jedná o konec dne. A nebo začátek? Jasná žlutá barva rezonující na kadeřavých mracích může evokovat dojem, že konečně lidstvo osídlilo rudou planetu a tohle je jeden pozdrav z mnoha. Vraťme se do reality. Autora bych mohl označit za mistra focení západů slunce. Jeho podvečerní městská zákoutí zobrazují místa, která navštěvují jen místní. Jeho snímky výborně doplňují ostatní soutěžní snímky.

Na závěr poslední snímek opět zobrazuje lidský kus historie a umění tehdejších stavitelů, kteří vybudovali stavby, jež dokážou odolávat zubu času po staletí. Při pohledu na snímek chci položit otázku: Dokáže tato památka vzdorovat náporu dnešních turistů? To se asi nedozvíme. Hlavní dominanta na fotografii působí jako dělící bariéra, protože na levé straně je černý oblak a na pravé jasně modrá obloha. Ta působí zvědavým dojmem pro diváka, protože oba tyto rozdíly mohou představovat dva odvěké soupeře, kteří se jdou utkat právě v tomto historickém chrámu, a diváci, již přicházejí, očekávají vzrušující souboj.

Závěrem patří poděkování všem autorům a udělení hlasu pro plechová monstra nad Prahou, protože nejvíce rozbouřila mou fantazii.